CORSICA 2001
DESTRUKTIVA PRAHA + KOTVA BRANÍK
© bednítko 2002

Čtvrtek 26.dubna
Jak jsme si slíbili s Messieurem Mikem v Řecku - slovo pitomce platí - pojedeme se podívat na Codi, jestli je opravdu podobná hornímu Aóosu, jak jsem tvrdil. Není to sice zcela přesné a už zdaleka ne pravda, ale jedeme. Dokonce 2 trandítka - destruktivní a kotevní, do kterého se nanominoval Kurvýdek aby s námi nemusel jezdit a bát se a ...(no comment).
Destruktivní tr.: Rosťák, Béba, Bednítko, Brabčák, Skýn, Eliška, Skutr, Bahno, Kačena.
Kotevní tr.: Péca, Ivetka, Messieur Mik, Táta Míša, Krysařík, Pavel Rohan, Pan Kuda, Kurvýdek.
Večírek v Destruktivě - za mocného popíjení vynikajícího piva z Pivovarského domu probíhá do časných ranních hodin bouřlivá oslava Páně Kudových šedesátin a jakéhosi podružného výročí Sv. Bednítka. Vyspíme se v hrobě, resp. za volantem cestou do Livorna.

Pátek 27.dubna
Jsme už zase rádi, že jsme mezi svými. Mimochodem pánská jízda - Eliška je poloviční chlap a Kačena celej. Lze tak aspoň usuzovat z toho, že po Bébově výzvě "navazuj ty čuráku", adresované mně, se Kačena okamžitě chápe vázacích prostředků a přivazuje lodě na vlek. Béba riskuje smrt z vyděšení a rozhoduje o uspíšení odjezdu asi o 1 hodinu - Livorno je daleko, máme pomalý auto, a trajekt nepočká. Péca s novým trandítkem nás dojede. Cesta ubíhá nerušeně za mírného pochlastávání a pospávání všech.

Sobota 28.dubna
V Livornu jsme asi ve 4 ráno, rezerva značná. Čekáme na kotevní trandítko - ačkoli rychlejší, přijíždí dost po nás. Zkoušeli objet Brenner po neplacené silnici, takže si ho zcela spravedlivě dali za poplatek dvakrát a ztratili asi hodinu času. Inu, kdo šetří, má za tři. Máme asi 2 hodiny do rána, tak jen rychlý přípitek a lezeme do spacáků za účelem komatění na parkovišti před terminálem.
Večírek na trajektu se nevymyká normám slušnosti až na úspěšný zásah skupinky starších Němek plechovkou od piva, která se po mém pokusu ji vsedě na kluzké palubě rozdupnout vymrští do výše a letí dost neuvěřitelně daleko. Balistik by čuměl. Veselí veliké.
Druží se k nám nějakej Čehůn, zejména za účelem chlastání našeho piva a očumování Ivetky. Na oplátku nás zve k pobytu v jakémsi kempu na pobřeží, vytahuje se jako kšandy, no uvidíme.
Dolní Golo se v pokročilé rozjařenosti dá přežít. Lepší než čekat někde na mostě. Někdy. Krysařík je nešťastnej jako šafářův dvoreček - praskl mu MicroBat - první den a ještě na takovým shitu!
V supermarche v Ponte Leccia nakupujeme kanďáky s vínem a sýry a jsme konečně na Korsice. Jupí!
Večírek u říčky Stranciacone, přes nevyspání z předchozích 2 nocí končí za mohutného ryku v pozdních ranních hodinách.

Neděle 29.dubna
Ráno obdivujeme na blízké borovici výšku, ze které Krysařík ve finále odlamoval suché větve na oheň. Střízlivej by tam zaručeně nevylezl.
Stranciacone (horní tok Asco) má málo vody, je to na krátké lodě, bum bum dolů z ukrutnýho kopce. Jede jen Skýn, Béba a Kurvýdek.
Přejíždíme nad ves Asco. Na odbočce k řece je zákaz vjezdu, značka není závora, jedeme dolů. Zjišťujeme, že Rosťák za dobu plnění otcomanželských povinností zapomněl řídit. Dole závora je. Se spaním na tomto místě je tedy utrum, tábořiště na Stranciacone je beztak lepší.
Asco hodnotíme jako vodu pro všechny, záchrannou akci pro zpestření nám zařídí pouze Kačena, která notoricky neumí zastavit nad těžkým místem. Tentokrát pouští do vodopádu jen svůj kajak. Jinak paráda, končíme hned pod Ascem, dál je to lehčí voda pro labužníky a ctitele ježdění v ostrých šutrech.
Cestou ke Calasimě potkáváme záchranku a na mostě u soutoku s Golem skupinku Italů, kterým není moc do řeči. Zřejmě si dali Calasimu za větší vody než chtěli. Obě řeky jsou po nějakém místním dešti zkalené, ale voda padá před očima.
Vaříme a jdeme spát v lese u prasat. Asi po 2 hodinách nastává násilné probuzení silnou přeháňkou. Změkčile stavíme stany.

Pondělí 30.dubna
Calasima je téměř suchá, na spodní hranici sjízdnosti. Zejména Pavel na Slasheru je z toho na pokraji zoufalství, co chvíli se pokouší utéct s lodí někam do kopců. Po zjištění, že to nejde, je zase na vodě. Při této kratochvíli mu zdatně sekunduje Messieur Mik. Táta Míša si po letech strávených na Prijonu Slalom libuje jak má toho Outbursta krátkýho, při délce 3,30m to ale zvenku tak nevypadá.
Dojmy z Calasimy jsou smíšené - osobně jsem zklamanej (pamatuju si super vodní stav a totální nadšení z roku 1996). Ti, co s námi v 96 nebyli, jsou vesměs spokojení.
Hygieny chtiví jedinci zkoušejí pod mostem teplotu vody (asi 2cm), dáváme sváču a pivo, a jedeme hledat spaní. Zcela náhodou se nám daří najít výchozí místo do dolního kaňonu horního Gola (to pochopitelně zjišťujeme až ráno), tábořiště je pěkné a tak brzy vypuká večírek. Kurvýdek odborně míchá Marušku Bladušku z vynikajícího ginu od fy. R.Jelinek, je vidět, že do toho už dlouho dělá.

Úterý 1.května
Budíme se do krásného rána, a protože jsme nepili žádné sračky, nikomu není špatně.
Než se nasnídáme, trochu se zatahuje a občas chodí drobné přeháňky. Kotevní trandítko odjíždí na střední Golo, destruktivní čeká za mírného popíjení metaxy na zlepšení počasí.
Kolem poledne je večírek již v počáteční fázi, kupodivu se ale daří jej přerušit a odebrat se na vodu. Zejména pan Skýn je vysmátej jak lečo. Horní Golo je lahůdkové, způsobujeme si intenzivní euforii. Ani jsme nestačili vystřízlivět a jsme u mostu.
Všichni zodpovědně pracujeme na zamezení poklesu hladiny C2H5OH v krvi. Shodujeme se, že Skýn je velmi roztomilý opilec.
Přesunujeme se k Liamone, domkaříme u zavřeného bufetu mezi horním a spodním úsekem. Kotevní parta odjíždí za účelem průzkumu cesty nahoru, destruktivní moudře setrvává u bufetu za účelem večírku. Dlužno poznamenat, že Messieur Mik a spol. taky nezaháleli - v rámci průzkumu zapadli cestou do hospody. Večírek pokračuje po setmění již ve spacácích a končí postupným odumíráním účastníků.

Středa 2.května
V Guagno-les-Bains se dělíme na partu pěší a partu na Liamone. Čeká nás tak 7 hodin na vodě, nabíráme zásoby typu klobásky, pivo, stříček, etc. Začátek je na Fiume Grosso, po chvíli přitéká zprava Lizola, jen přítok Liamone nikdo z nás nezaregistroval. Vodu máme slušnou a řeka je fantastická. Pavel jede na Kudí Kaituně, Krysařík na Mikově Jivu. Kaituna Pavlovi zjevně sedí, singlíř zvládne všechno. Skýn nám ordinuje sjíždění míst, která by normálně nikdo z nás nejel. Jede první, prohlíží, a pak tam někoho pošle na oči. Vyhrává většinou ten, kdo je nejblíž. Nemá lotr úctu ani ke stáří - jeden z žertíků vhodných tak pro Topolino najíždí Táta Míša se svým 3,30m parníkem.
Pan Brabčák se sice stále cpe dopředu, hned za Bébu, ale příliš se mu nedaří jezdit stejnou cestou. V jednom místě si splete průskok a zůstává tam viset za pádlo jako na hrazdě. Po chvíli se už neudrží a napružené pádlo odlétá obloukem. Béba si klepe na čelo, což se mu později (Travo) má stát osudným. Všichni ostatní jedeme za Brabčákem, protože ty před ním jsme neviděli. Je to pochopitelně nejúchylnější cesta v daném místě - holt umělec. Pak si Skýn ještě zkouší utrhnout úplně všechno, když skáče z vysoké skály špičkou přímo do šutru. Obtížnost se zmírňuje. Poslední 2 km jsou na singlu dost kruté.
Hygiena, jídlo, chlast, jako vždycky. Vyměňujeme s kotevním trandítkem kazetu Limonádníka, kterou jsme slyšeli už asi 100x, za Starce na chmelu. Během poslechu usuzujeme, že je to shit - na další zastávce měníme zpět a nasazujeme znovu osvědčeného abstinentního pistolníka v bílém. Je zajímavé, jak se při scénách typu prokletý alkohol dobře nasává.
Počítáme zbývající dny a vyřazujeme z programu Taravo, aby bylo dost času na Codi, Travo a další lahůdky.
S krátkou zastávkou v supermarche v Ajacciu (nalézáme jej asi už na 20. pokus) jedeme spát k moři. Poměr cena/výkon nic moc - je to daleko po shitových silnicích a moře je studené, jak se ostatně dalo čekat.

Čtvrtek 3.května
Pavel nasazuje ploutve, brýle a šnorchl, a pokouší se o umrznutí. Plave ve vodě teploty 2cm asi 20 minut. Vidí tam kulový, neboť nad písečnou pláží toho nikdy moc není a kromě toho se po zimě mořský život ještě neprobudil.
Cestou na Codi je zima a mlha. Na mostě pod Quenzou je pěkně, ale sucho. Přes protesty některých účastníků se rozhodujeme pro přesun na Col de Bavella za účelem pěšárny.
Některým se tento bohulibý plán daří i zrealizovat. Vybaluju pohorky, Béba však zákeřně vytahuje zbylé ingredience na Marušku. Je krásně, teplo, na skalní stěnu vidíme docela dobře, škoda, že si ji už zblízka neprohlédneme.
Odvoláváme Kurvýdka od pétanque, míchá opět skvěle. Ještě stihneme opodál cvičícímu Brabčákovi hodit pár drobných do futrálu od kytary, a pak už jen večírek míchaných nápojů za současného obsazování rolí Limonádového Joe pro fiktivní případ předvedení formou divadla. V paměti mi zůstal jen Skýn jako Joe a Béba coby Hogo Fogo. Ten to má ostatně dodnes napsáno na lodi, aby nebylo pochyb kdo je kdo. (Raději ani nevím, kterej vůl lezl ve stavu pokročilé chytrosti a vtipnosti po vleku aby mu to tam napsal.)
Večírek je násilně přerušen střízlivější částí party navrátivší se z pěšárny. Díky Kačeně jsme nic neztratili - nacpala nás do trandítka včetně spacáků.
Na tábořišti u řeky Solenzara potkáváme párek rakouských horolezců. Po večeři pokračujeme ve večírku a Rakušáci jsou pozváni k našemu rodinnému krbu. Kačena simultánně tlumočí naše hluboké moudrosti, včetně textů sprostonárodních písní. Z pozice germanisty zájezdu č.2 kontroluju, jestli je o nějaké významné pasáže neošidila. (Neošidila. Německý jazyk se červenal.) Ve finále dělám podstavec Pécovi, aby mohl bez ohledu na ztrátu stability pokračovat v kytarové produkci společně se Skýnem bezvadně sólujícím na sopraninovou flétničku.
Změkčilí Rakušáci odpadají.
Změkčilí Češi později taky.

Pátek 4.května
Jedeme se podívat na Travo, které má být vrcholem zájezdu. Bohužel je suché a kromě toho začíná pršet, takže se rozhodujeme pro přesun na Fium Orbo. To je teoreticky sjízdné za libovolné vody a počasí. Cestou nahoru to začíná vypadat jako na zájezdu s Charvátem (nebo s Bébou?), počasí se stabilizuje - chčije nepřetržitě. U limnigrafu na začátku středního úseku sedíme tak dlouho v autech, až se kotevní trandítko rozhoduje pro návštěvu toho vejtahy z trajektu. Destruktivní parta volí nákup a jídlo v městečku Ghisonaccia. Po několika sms konzultacích ohledně "bungalovů" u moře se rozhodujeme opět pro ověřené tábořiště na Solenzaře.

Sobota 5.května
Travo je dnes sice vyhrazeno pro rybáře, ale co se dá dělat. Stav vody je celkem OK, počasí zatím taky. Veliký jupí - je to fakt paráda. Přenášíme nějakej nesmysl po šikmé skalní plotně. Skýn řeší otázku obtížnost přenášení vs. obtížnost sjetí a soudí, že jsme to radši měli dát. Skála je totálně hladká a pár kapek vody ji činí naprosto neschůdnou. Máme před sebou ještě jedno přenášení, snad začne pršet až potom. (Začlo.)
Předtím ale ještě Béba stihne dříve zmíněný závěs za pádlo mezi šutry. Spravedlivá odplata za posmívání se Brabčákovi. Po pokusu pádlo narovnat to vypadá na dlouhý výlet maquií k silnici. Naštěstí se daří nacpat do ulomené žerdi list od mojí singlířské skládačky, výsledkem je žertovný útvar vhodný tak na maňáska.
Pokračujeme dál, čeká nás nejfotogeničtější místo Korsiky - vodopády Amphitheatre Drops. Jak se jmenují Korsicky, nevím. Jedu na oči první, abych mohl fotit. Skýn, který si vodopád prohlédl, mi dobrotivě radí sjezd šikmo, z čehož usuzuji na dopad na skalní plotnu, tedy pomalu. Na hraně vidím, že naopak rovně a rychle, leč pozdě. Krysa Vasilisa. Velmi nepříjemná, připadám si jako v bubnové pračce a vykopávám se ze zapnutých kleků. Zjišťuju vynikající věc - skály v Amfiteátru padají skoro kolmo do vody a všude je hloubka. Takže focení nic (jsem nasranej) a na vylití lodi a nástup do ní jsem tedy zvědav. Vyléváme na Bébově palubě a nasedám za pomoci Béby a Skýna z vody, což znamená dost vody v lodi (do Acrobata bez špricky teče i na hladké vodě). Následující vodopád skáčeme synchronně po skupinách. Ten už je po plotnách a bez válce. Celý Amfiteátr se nedá přenášet, za větší vody bych to nechtěl vidět.
Přenášení sifonu je sice horolezecká záležitost s následným skokem ze skály (bez lodi - hrůza!!!), ale je zjevně zvládnutelné i za deště. Mimochodem - nebýt tam na skále lebky a zkřížené hnáty, je to zralý jet to na oči a zakukat tam taky.
V dolním úseku se začínají objevovat rybáři. K našemu milému překvapení jsou v pohodě. Poslední asi 3 km jsou ukrutná jebačka v šutrech, ale to nad tím za to rozhodně stojí. Další úlovky - Béba zjišťuje prasklinu ve dně Microbata a já zlomený list pádla. Skládačku má Béba, čekám, kdy mi list upadne úplně.
Dojíždíme k mostu a Rosťák nás vítá slovy Limonádového Joe: žabaři - žádná mrtvola. Euforie, večírek.
Přesunujeme se k Abatescu, natěšení, že si ho konečně dáme, když posledně valilo jako Kongo. Dnes je pro změnu suchý - vodní stav tak na canyoning. Příště už to sakra musí klapnout.
Nacházíme pěkný ostroh v serpentinách nad řekou a po večířce a postavení stanů pokračujeme ve večírku. Brabčák si ve větru místo draka pouští stan.

Neděle 6.května
Nedostatkem táboření vysoko nad řekou je nemožnost mytí a pouštění kačenek, což významně snižuje hygienickou úroveň ranních procedur.
Abatesco je kupodivu stále suchý, dáme Fium Orbo. Na pobřeží není zrovna krásně; cestou nahoru se to sice lepší, následky večírku však nikoliv.
U limnigrafu je zcela jasné, že pokud by se nám chtělo, můžeme jet. Na vodu chce jenom Bahno a Kačena. Vyzván coby další potenciální účastník plavby prohlašuju cosi na téma dobrého vkusu s ohledem na trochu nižší stav vody (posledně 195 - nadstav, dnes asi 165 - lehce nadminimální). Ostatně jet Orbo v sestavě: Bahno, který zvedá tradičně jako idiot, nejmenovaný singlíř, který nikoho nezachrání, a Kačena schopná způsobit libovolnou katastrofu, nelze považovat za rozumnej nápad. Skýn je ještě po večírku malátnej, ostatní taky, pokračujeme tedy nahoru kolem horního úseku a dál přes sedlo Col de Sorba (1311) k řece Vecchio, má to být hezké svezení.
Rosťák si cestou pěkně zakroutil volantem.
Horní Vecchio je naštěstí suchý, beztak plánujeme dolní. Vědět jakej je to shit, vkus nevkus, jelo by se Orbo.
Je hezky, na vodu jdeme v uvolněné náladě a s kanďákem střiku. Pro zpestření jinak nudného toku provádíme v každém vracáku různé canoepolové variace s kanďákem. K mostu dojíždíme poměrně vysmátí.
Tím jsme dokončili vodáckou část. Jsme nedaleko Corte, bude kultura a restaurace. Nebyly. V Corte je cíl nějakého cyklistického závodu a není kde zaparkovat. Nápad jet jinam je sice dobrej, ale hodina čekání na hlavní silnici na posledního cyklistu už méně. Ke konci začínají jezdit dost velký lemry. Problém řešíme pro změnu večírkem.
Po dalších několika hodinách bez navigačních problémů nacházíme pláže u Bastie, kde budeme spát. Z důvodu náhlé klimatické potížky (průtrž mračen) však volíme ústup do místní pizzerie. Kačena je z neznámých důvodů kyselá jako manželka a zůstává v trandítku. Ostatní se zatím dobře baví uvnitř. Servírka je tak lehce přes 15 a naprosto krásná. Po týdenním zájezdu nadržení dědečci sviňáčci v čele s Brabčákem slintají, chrochtají, vyjí, a vedou chytré řeči. Eiška se baví taky dobře. Pizza byla výborná, jen víno měli ti šmejdi ukrutně drahý.

Pondělí 7.května
Kontrolou lístků naštěstí zjišťujeme, že trajekt nám nejede ráno, ale v poledne. Dobře tak, nebudeme v přístavu za blbce a místo toho dáme pár hodin humusení a vaření.
Pavel se kupodivu nešel potápět.
Malá procházka po Bastii, k naší velké radosti potkáváme Adventurní bus, který s námi bude sdílet trajekt - s ohledem na přítomnost Nobodyho, Čendy, vylitýho ing.Křečana a jiných zjevů jsme z toho tedy celí odvázaní.
Trajekt probíhá bez zvláštních příhod - větší část party paří a kouří doutníky v dětském koutku, zbytek sedí na schodišti a velmi zvolna popíjí.
Cestou Itálií pokračuje na zadní sedačce (Béba, Brabčák, Bahno) transportní večírek. Béba a Mistr dosahují brzy intenzivního transportního stavu.
Cestou z Innsbrucku nahoru na Ga-Pa:
1) zjišťujeme, že v tomto směru je zde zákaz vjezdu s vlekem, značka není závora, jedem.
2) Skýn nevěří tomu, že když jsme dolů jeli za 1, nahoru to lepší nebude.
3) Béba se dožaduje povolení okousat mi ouško, z čehož se mi dělá na blití. Asi jsem málo vylitej.
Počasí se tváří všelijak, v Ga-Pa padá rozhodnutí zrušit na zítra plánovaný Loisach a jet nonstop na Prahu. Heč - poprvé v životě jsem nezabloudil v Mnichově.

Úterý 8.května
V 8:00 jsme v Praze, vybaleno, odvázáno, rozvoz pitomců trandítkem po domovech.
Cestou z Destruktivy potkáváme kotevní trandítko, které právě přijíždí (asi hodinu po nás). Zase šetřili na Brenneru, tentokrát je to stálo navíc pouze čas, nikoli peníze.
Starýho psa .....

Bylo to dost dobrý, tak někdy příště.